Ahojky, tak mě napadlo že sem přidam něco o novym seriálu kterej běží na český televizi a docela se mi líbí, "Vyprávěj" :)......článek je z http://www.ceskatelevize.cz/program/vypravej/o-serialu/.......
Druhá polovina 20. století v rodině Dvořákových. Retro seriál Vyprávěj je pohled do naší nedávné historie prostřednictvím osudů rodiny Dvořákových. Díky vzpomínkám vypravěče Honzy se před diváky odvíjí sága rodiny v průběhu roků, rozplétá se poutavá mozaika lidských osudů a vztahů 3 generací.......
Právě od roku 1964 se začíná rozvíjet děj retro seriálu Vyprávěj. Student Karel Dvořák chce postoupit do druhého ročníku na pražské technice. Chybí mu poslední zkouška u mladého asistenta France. Eva Martináková ze Slovenska nastupuje do prváku na stejné škole. Vše je pro ni nové...
"Všechno to začalo v jednom studentském klubu na vysokoškolských kolejích. V tu dobu se moje maminka a tatínek ještě neznali. Tatínek byl zapálený vědátor a dívky mu nic neříkaly. A moje maminka byla neoficiální miss celé fakulty, chtěl by s ní chodit kde kdo, hlavně se jí dvořil mladý doktorand, jakýsi Jarda Franc,... který je nyní otcem mé ženy. A proč ho můj tatínek nemá tolik rád? Tak to je dlouhá historie..." takhle popisuje začátek seriálu Honza Dvořák, syn hlavních hrdinů......
Hlavní akcent ve vyprávění je kladen na příběh rodiny, na všední problémy jednotlivých členů, ne na politiku či "velkou" historii. Jako když listujete rodinným fotoalbem. Není záměrem analyzovat nebo nějak hodnotit historické události, jde spíše o to, jak zachytit co nejvěrněji dobu a pocity účastníků v konkrétních situacích......
Honzovo vzpomínání rámcuje jednotlivé díly a doplňuje či glosuje jednotlivé příběhy. Výjimečnost retro seriálu Vyprávěj spočívá v kombinaci dvou velkých "taháků" - napínavé vztahové linky hlavních hrdinů kombinované s dobovými událostmi, situacemi, prostředími. Do osudu hrdinů zpravidla zasáhne nějaká konkrétní soudobá historická událost, kterou si my diváci obvykle pamatujeme, a dílem se připomene. Například Srpen 68, období normalizace, ale i první metro, fronty na televize, tatramatky do každé rodiny, výjezdní doložky, olympiáda v Moskvě, Sametová revoluce, či povodně, kupónová privatizace atd. Historická událost je do příběhu zakomponována nenásilně a navíc připomenuta pomocí vložených dobových filmů, ale také díky kostýmům a rekvizitám, které si z té doby mnozí ještě pamatujeme........
Postavy: Karel Dvořák – Karel je zásadový muž, který není v jádru ani komunista, ani disident, ale snaží se žít normálním životem a chovat se slušně. To, že někdy dostane nálepku mladého revolucionáře a jindy normalizační šedi, je asi jeho osud......
Eva Martináková (později Dvořáková) – Eva si splnila svůj životní sen. Ze zapadlé vesnice se dostala do velkoměsta a začala studovat. Neustále hledá nové možnosti, snaží se být řádnou manželkou, ale nespokojí se s klidným rodinným životem......
Jana Dvořáková – duše celé rodiny. Iniciátorka veškerého dění, která se kvůli upřímné snaze pomoci upíše Mefistovi, za což pak musí pykat.....
Josef Dvořák – chlapák, ale často jenom na oko. Všichni o něm vědí, že je to hodný člověk, který se občas rozčílí, ale naše rodina by bez něj nemohla fungovat......
prababi Běta – takový malý generál celé rodiny, ale i moudrá duše, která každému ráda pomůže. Dalo by se říci, že je i svědomím rodiny. Vždy odkazuje ke klasickým hodnotám první republiky, čímž ostatní obvykle přivede do varu a občas i do maléru.........
Jaroslav Franc – Mladý ctižádostivý muž, který nemůže za svého otce velkého komunistického funkcionáře. Nakonec si na výhody zvykne a postupně se stává jeho dokonalou kopií. Je chytrý a vzdělaný, takže si dokáže rozumně omluvit i tu největší podlost, kterou ostatním udělá. Je zištný, pokrytecký a prospěchářský.......
Hrají: R. Vojtek, A. Kerestešová, V. Freimanová, S. Skopal, N. Divíšková, O. Veselý, V. Žilková, J. Štěpnička, A. Stanková, J. Nosek.......
Karel – Roman Vojtek
Eva – Andrea Kerestešová
babička Jana – Veronika Freimanová
děda Josef – Svatopluk Skopal
prababi Běta – Nina Divíšková
Jarda – Ondřej Veselý
Radek – Jiří Štěpnička
